Myšlenka lesních mateřských škol

Zásadní je myšlenka lesních mateřských škol, kde děti tráví většinu dne venku za každého počasí. Protože každé počasí nám nabízí jinou škálu zajímavých možností a aktivit. Pobyt venku, v přírodě v dětech probouzí přirozenou zvědavost, baví je a vyvolává v nich radost. Navíc dětem kontakt s přírodou rozvíjí zručnost a pouto k přírodě, které oceníme v budoucnosti a přispívá k nižší nemocnosti.

Vlastní zkušenosti 

• Naše vlastní děti nás učí nejvíce, každý den, hodinu, okamžik. 
• Naučily nás vnímat svět dětskýma očima - zpomalit, pozorovat, prožívat a uznávat emoce. Pochopili jsme, že čas musíme prožívat tady a teď.
• Často stačí být jen tichý pozorovatel a nechat děti volně, svobodně hrát a tvořit. 
• Naučily nás chápat větu "špinavé dítě, je šťastné dítě"
• Naučily nás milovat čas strávený venku v každém počasí.

Prožitkové učení

Prožitkové učení je velmi efektivní způsob poznávání. Umožňuje dětem získávat informace na základě vlastní zkušenosti a konkrétního prožitku. Pojem učení zde chápeme v širším smyslu. U prožitkového učení se děti učí nejen znalostem, ale také dovednostem.

Prožitkové učení je založeno na důvěře a respektu k dítěti. Vede děti k samostatnosti v myšlení i praktickém životě, zvyšuje jejich sebedůvěru, učí je vidět příčiny, důsledky a také souvislosti. Často vychází z konkrétních zájmů dětí. Přirozeně propojuje teorii a praxi.

Děti nejsou pouze pasivními příjemci informací, ale odpovědi na své otázky samy hledají a nacházejí v experimentování a prožívání různých situací. Základním principem prožitkového učení je umožnit dětem prožít celý proces dané činnosti. Od plánování dané aktivity, přes přípravu pomůcek až po jejich úklid po skončení aktivity.

Maria Montessori 

Maria Montessori kladla na srdce rodičům a pedagogům, aby dítěti pomáhali jen tak, aby danou činnost dokázalo samo. Podpora dětí
v samostatnosti je velmi důležitá, proto připravíme prostředí pro děti tak, aby se v něm mohly bezpečně pohybovat a rozvíjet své schopnosti
a aktuální potřeby. 
"Stimulovat život, nechat ho však svobodným, aby se rozvinul, to je první povinnost vychovatele."

Waldorfská inspirace

• Souzníme s waldorfskou pedagogikou. Rytmus a rituály jsou klíčové pro snadnou orientaci v čase a
  v životě dětí. Stejně tak vnímání proměn přírody během roku. Inspiruje nás zpracování přírodních materiálů a slavnosti, které se stávají prostorem pro setkání s rodiči, tedy celé naší komunity.

Dánská školka Nøkken a Helle Heckmenn

• Helle Heckmann je uznávanou odbornicí na péči a výchovu dětí
  v nejranějším věku. O školce, kterou založila v roce 1987 v Kodani, se podrobně rozepsala ve své knize Pomalé rodičovství. Na principech, na nichž je Nokken postaven, zakládáme i náš klub. Jak to v takové severské zemi vypadá?

  Školka Nokken

  Školka Nokken Rudolfa Steinera se nachází v hlavním městě Dánska Kodani. V Nokkenu je zhruba čtyřiadvacet až osmadvacet dětí ve věku od jednoho roku do sedmi let. Ve školce působí čtyři učitelé s úplným waldorfským vzděláním. Raději než aby si říkali učitelé, nazývá je Helle Heckmann opatrovateli.
   
  Podání ruky

  Při ranním příchodu se v Nokkenu vítají podáním ruky. Je-li dítěti méně než tři roky, opatrovatelé si potřesou rukou nejdříve s dospělým. S úsměvem si popřejí dobré ráno, pohlédnou si přitom do očí a následně opatrovatel podává ruku dítěti.

  "Stisk ruky umožňuje navázat kontakt s rodiči a vybudovat tím neviditelný most, jako bychom tím říkali: 'Viděl jsem Vás. Slyšel jsem Vás. Teď přebírám zodpovědnost za Vaše dítě'", říká Helle Heckmann.

  Spolupráce

  Každý opatrovatel má v Nokkenu svou oblast, o kterou pečuje. Patří mezi ně například starost o zahrádku, údržba zázemí nebo praní prádla. Každý opatrovatel při vykonávání činnosti dbá na to, aby byla hodna nápodoby. Opatrovatelé se zaměstnávají určitou činností vědomě, jak vysvětluje autorka knihy: "Kdybychom my dospělí jen tak nečinně posedávali, byl by kolem nás daleko větší chaos. Dospělí se proto neustále věnují nějaké poklidné, ale užitečné činnosti."

  Společná zodpovědnost rodičů
  

  Léta praxe ukazují, jak důležitou roli hraje důvěra rodičů v zařízení, kterému své děti svěřují. Děti cítí, zda-li jsou rodiče klidní, když dítě předávají, nebo jestli v mysli řeší starosti či pochyby. Vzájemná důvěra je důležitá pro všechny členy – pro rodiče, děti i opatrovatele.

  Výlety a procházky

  Den začíná při ranním shromáždění společnou písní. Děti s opatrovateli stojí v kruhu, drží se za ruce a zpívají píseň podle ročního období. Následuje píseň, ve které zazní jméno každého z přítomných dětí. Po ranním kroužku se jde na výlet. Tříleté až sedmileté děti mají dovoleno se na cestě mezi domluvenými zastávkami volně pohybovat. Mohou jít k další zastávce a čekat tam na celou skupinu, dokud nedostanou od některého z průvodců znamení, že mohou pokračovat.

  Dětské konflikty
  "V průběhu dětství jsou konflikty dětí přirozené a nevyhnutelné. Jsou součástí procesu, v němž se děti učí přizpůsobit se společnosti." Podle Rudolfa Steinera se děti rodí bez morálky. Morální úsudek se teprve učí rozvíjet. Proto je velmi důležité, aby jim dospělí poskytli prostor, v němž se neposuzuje a je přijatelné dělat chyby." Důraz je kladen také na to, aby se děti naučily vyjadřovat, co chtějí, a co ne. Potřebují cítit své vlastní hranice a také respektovat hranice druhých. Musí se naučit říkat "ano, prosím" a "ne, děkuji".

  Helle Heckmann, Pomalé rodičovství, Praha, DharmaGaia, 2016, 978-80-7436-062-6