Naši průvodci

Dominika Adamcová

zakladatelka klubu - předsedkyně spolku, průvodce - chůva

Vystudovala jsem Obchodní akademii v Domažlicích, obor Informační technologie. Mým koníčkem byli vždy psi a koně, toulání přírodou a výlety do okolí. Několikrát jsem působila jako vedoucí na letním táboře s koňmi nebo pracovala s dětmi v rámci akcí v knihovně. V mém rodném městě
v Poběžovicích jsem pracovala nejdříve jako brigádník, později jako vedoucí v Kulturním a informačním středisku. Zkušenosti jsem získala také na pozici zastupitele obce. V roce 2020 jsem nastoupila na novou životní etapu. Narodil se nám syn Šimonek a o 2 roky později Matoušek. Jak se říká, děti nám změní celý život a u mě tomu není jinak.  Život s dětmi mě naučil zpomalit, žít tady a teď, poznávat přírodu do detailu a každým dnem. Postupem času u mě došlo k vnitřnímu přerodu a potřebě založit místo, kde mohou být šťastné děti, jejich průvodci i rodiče.

Společně s mým partnerem a kamarádkami budujeme Houbičku – místo, kde děti mohou být samy sebou, růst svým tempem a v rovnocenném vztahu s námi."

Profesní kvalifikace: Chůva do zahájení předškolní docházky

Kristýna Vostracká

členka spolku, průvodce - chůva

Psát slova o sobě jsou v každé situaci vždy velice obtížná a těžká. Přesto to ale zkusím.

Jmenuji se Kristýna.

Jsem žena, dcera, přítelkyně, partnerka, kolegyně, ale především milující máma.

Studovala jsem český jazyk a dramatickou výchovu. Viděla a žila jsem kousek světa. Očima
i pracovně. V USA jsem si zkusila roli malíře studentských kolejí. V Itálii zase sběr jablek v podalpských sadech. V Irsku to byl úklid, prodej předmětů od lokálních tvůrců a servis v restauraci. U nás na Šumavě pár zimních sezón instruktor lyžování u těch nejmenších dětí
a poté naopak láskyplná péče o ty nejstarší v domově důchodců.

Nevěděla jsem, co přesně je mé poslání, má cesta. Věděla jsem ale to, že jsem chtěla cítit naplnění. Mít úsměv na tváři, radost z toho, co dělám. Věnovat tomu všemu kus sebe, srdce, lásku.

Setkala jsem se ovšem se spoustou negativity ohledně toho, že už mám přeci věk na to, vědět naprosto přesně, co chci dělat. Ale kde je skutečně ta hranice správného věku? Je to přeci tak moc individuální. Jako všechno. Jako my. Jako děti.

Vše mi začalo dávat skutečný význam až ve chvíli, kdy se mi narodila moje holčička. Najednou to tu bylo. To ono. Postupně. Svět se mi obrátil vzhůru nohama. Ale tak krásně. Bylo to celé jako vesmírná exploze, příval štěstí, lásky, ale i strachu najednou. Naučilo mě to trpělivosti, odvaze, většímu rozmyslu, umět se zastavit, naslouchat skutečným potřebám
a někdy jen tak přirozeně být. Chtěla jsem být svojí holčičce průvodcem životem a ne učitelem. Kráčet vedle sebe. Naslouchat, podporovat, vysvětlovat.

Děti jsou totiž důležitou součástí našich životů a dost často zapomínáme, jak se s nimi má správně mluvit. S úctou, respektem, laskavostí, opravdově. Umět jim dát prostor být tím, kým opravdu jsou, nechat je prožít veškeré emoce. V lese se také vše děje v přirozeném rytmu. A tak jsem tu. Myšlenka lesního klubu mě okouzlila natolik, že jsem toho chtěla být nedílnou součástí a žít to s nimi.

Příroda je naše učebna, hřiště i domov. Děti zde rozvíjí fantazii, kreativitu, samostatnost, ale i vzájemné vztahy. Každý den je pro nás připomínkou toho, co je opravdu důležité. Opravdovost, respekt, láska, přátelství, přítomný okamžik. Společně si tu tvoříme bezpečný prostor pro nás, děti i jejich rodiče. 

Profesní kvalifikace: Chůva do zahájení předškolní docházky a chůva v dětské skupině.

Michaela Kožnarová

členka spolku, průvodce - chůva

Denisa Ďurišová

členka spolku, dobrovolník

Kdo jsem? Jsem žena, jsem kněžka a především maminka dvou dětí. Před 10 lety jsem se začala učit umění tai-chi u skvělého ruského léčitele p. Borise Tichanovského. Později se mým učitelem stal pan Petr Lacina od kterého jsem dostala požehnání lektorovat i já. Toto umění mě postupem času dovedlo, podívat se na život z jiné perspektivy. Začala jsem se zajímat o alternativní medicínu, sílu bylinek, barefoot a Slovanství. V minulém roce jsem dokončila výcvik kněžek staré Evropy. To mě neskutečně obohatilo. Zažívám, co je to sesterství a jak silné mohou být ženy, pokud jdou spolu. Rituály, které byly pro naše předky automatické, jejich krásu a význam bych chtěla přenést do každodenní života svého i dětí v Houbičce. (Hromnice, Velikonoce, Svatý Martin, Adventní čas a další).
Další věc, kterou vnímám, že naše společnost potřebuje je komunita, žití v souladu s přírodou. Tyto hodnoty bych chtěla předávat i dětem.

Profesní kvalifikace: Chůva do zahájení předškolní docházky

Jsem maminkou 3 dětí, ráda poznávám Český Les a okolí Poběžovic, kde žiji čtvrtým rokem. Vyrůstala jsem na Železné Rudě, věnovala jsem se zdravotnickému kroužku, jízdě na koních a mladým hasičům, díky kterým jsem si zamilovala Srní a jeho okolí, kde jsme každoročně stanovali, vařili na ohni a žili v discomfortu. Byli jsme venku za každého počasí, dokud jsme neměli vytopené stany. Přijde mi smutný dnešní digitální svět, kdy děti nemají vztah k přírodě, fantazii, a nechtějí si hrát s tím, co příroda nabízí. Mám 2 koně, díky kterým propojuji své děti s přírodou. Naše individuální hrátky s koňmi mě bavily natolik, že jsem si udělala certifikovaný kurz asistenta v hiporehabilitaci. Můj sen byl věnovat se dětem u koní jinak, než to bývá zvykem všude jinde. Jen zřídit si své hipporehabilitační středisko není nejjednodušší a proto, když přišel nápad kamarádky, která také miluje přírodu a zvířata, založit lesní klub a dát příležitost i ostatním dětem poznávat tento svět, jsem vůbec neváhala a ráda se přidala.